Fotografování

K fotografování jsem se dostal někdy v patnácti letech. Začínal jsem s máminým fotoaparátem z roku 1945. Později jsem přešel na bazarovou Exaktu RTL1000. Čistě mechanická mašinka se šachtou, která byla mnoho let mým věrným průvodcem. Ještě ji mám doma, i když s ní už nefotím. Po několika letech nefocení jsem si pořídil opět v bazaru Pentax SuperProgram, kterou jsem byl nucen po dvou letech prodat. Škoda, byl jsem s ním maximálně spokojený. Po čase jsem si pořídil Olympus OM4Ti, dlouholetý sen vysledovaný z prospektů. Trochu cenově výše, ale očekávání zatím nezklamal. 
Po letech se v rodině objevil první digiťák, dvoumegáč  Nikon Coolpix700. Už je to dědeček (po 4 letech), ale zatím fotí. Tedy fotil do začátku června 2005. Tehdy mi upadl z nevelké výšky, optika se zatřásla a dále již neostřila podle mých představ. Na zastoupení Nikonu mi prozradili, že  oprava objektivu  (rozuměj výměna, protože seštelování se neprovádí) by stálo 15.000,- korun českých (!!sic!!), přičem v bazaru bych za funkční dostal maximálně 4000.

Po několika měsících spoření jsme tedy pořídili Olympus SP-500UZ. Solidní rozsah zoomu, rozsáhlé spektrum programů, časy od 1/1000 až po Bulb skýtaly rozsáhlé přísliby budoucí práce. Až později jsme zjistili, že objektiv má značnou aberaci obrazu (fialové pásy na rozhraní světla a stínů) a program na skládání panoramat pracuje tak na 30%. Ovšem jinak jsme spokojení. I když, co naplat, čekali jsme od Olympusu vice.

Chcete-li vidět některé z fotografií, vyberte si téma.

Praha

Pražské dvouportréty

Krajinky

Ostatní

Panoramatické fotografie - krátké neb dlouhé

 

Zpět na Obsah.