Rodové jméno 

Veselý

Za zakladatele rodiny Veselých se obecně považuje Alexander, který je vyhlášený svými patnácti dětmi. Rod je samozřejmě starší, ale v rodinné paměti má světlé místo právě Alexander. Na jeho otce nebo ještě starší předky si už rodina nepamatuje a museli být nalezeni v archivu. Členové rodiny se stále stýkají, i když už ne tak často jak se traduje o setkávání sourozenců - dětí Alexandera. 

Nejstarší doložený Veselý, tehdy psaný jako Wessely, byl Neftali, tehdy psáno Nephtali , koňský handlíř z Haber (tehdejší okres Kutná Hora, nyní Havlíčkův Brod). V matrikách byl nalezen pouze zápis o jeho úmrtí v roce 1825  v udaném věku 81 roků, měl se tedy narodit v roce 1744. Další údaje o Neftalim lze najít v soupisech Židů z roku 1793 a 1799.  Neftali dostal v roce 1775 guberniální povolení k sňatku pro Habry, neví se ale, na jaké jméno bylo toto povolení vydáno. Židé neměli před rokem 1787 stálá příjmení a označovali se převážně jménem daným při obřízce a jménem otce. V uvedeném roce 1787 si Židé museli vybrat trvalé druhé jméno podle křesťanských zvyklostí. Pokud nebude nalezen můstek mezi jménem po roce 1787 a jménem před tímto datem, nelze s jistotou určit, zda se jedná o jednu a týž osobu, a hledání je v podstatě nemožné (existují soupisy Židů z roku 1783 a 1724).

Rovněž tak se patrně nikdy neobjasní původ jména Veselý / Wessely. Jedna rodinná legenda praví, že předkové původně nebyli Židé, ale Čeští bratři, kteří po vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1627 odmítli opustit vlast i konvertovat ke katolictví a raději přijali židovskou víru. Tato legenda má několik slabých míst. Předně vznik židovských matrik iniciovalo vydání císařského nařízení v roce 1788 a starší matriky, které by teorii potvrdily, neexistují. Za druhé je velice nepravděpodobné, že čeští evangelíci, kteří byli k Židům možná ještě více nesnášenliví než katolíci, by konvertovali k židovství. A za třetí – v tehdejší době (polovina 17.století) byla změna vyznání složitou záležitostí. Křesťané byli většinou poddaní šlechtice, na jehož panství žili, Židé byli přímými poddanými krále. Je těžké si představit, že poddaný, který se nesměl bez souhlasu pána ani oženit nebo stěhovat, by se jen tak svobodně rozhodl pro změnu víry, tím by se vyvázal z poddanství majitele panství a přešel by do poddanství královského. V době, kdy platila zásada koho vláda, toho víra. 

Pravděpodobnější se jeví vznik jména podle místa, odkud jeho nositel pocházel, což bylo časté při vzniku židovských příjmení. V této souvislosti je zajímavé, že ve vzdálenosti asi 7 kilometrů jihovýchodně od Haber se nachází vesnička Veselá (nyní zřejmě součástí obce Sedletín).

V úvahu by připadala i možnost, že jakýsi Alexandrův předek se někde ve škole nebo snad v ješivě (?) seznámil s pracemi židovského básníka a lingvisty Nepthtali Wessely Herze (1725 - 1805) a po dojmem jeho myšlenek si po roce 1787 zvolil pro sebe jeho jméno.

Skutečností však zůstává, že jméno Veselý / Wessely se vyskytuje již v nejstarších zápisech z konce 18.století. V haberských zápisech pořízených před rokem 1787 se nicméně ve značném množství případů vyskytují jména, která se v pozdějším období používala a vyskytovala běžně, již jako pevná příjmení – Stranský, Fleischer, Poláček, Ullman. Můžeme se tedy jen doufat, že jméno Veselý má starší historii než „jen“ z roku 1787 a že se někdy někde objeví na starších, zázračnou náhodou objevených  materiálech.

Neftali je uveden i v Soupise Židů z roku 1799, fakta se neliší od roku 1793. I v dalším soupise Židů z roku 1811 se Neftali uvádí ve stejném domě římská IV, o jeho synovi Alexandrovi je zmínka, že je dospělý, což v té době znamenalo nejméně věk kolem 21 až 23 let. 

Nejstarší zápis v matrikách je až z roku 1798, kdy byl Neftali kmotrem při narození Simona Fleischmana.

Neftali zemřel 6. srpna 1825 v udávaných 81 letech, rokem narození by tedy byl rok 1744. Ve stejném roce začala druhá válka o Slezko, pruský král Friedrich II. obsadil Prahu a císařovna Marie Terezie vypověděla Židy z českých zemí (za údajnou kolaboraci s Prušáky, nakonec zůstalo jen u vypovězení z Prahy). Pro lepší orientaci v čase doplňuji, že v roce 1744 bylo budoucímu skladateli Josefu Haydnovi 12 let, markýze de Pompadour 23 let, tvůrci americké ústavy Benjaminu Franklinovi 38 let a skladatelům Bachovi a Händelovi 59 let.

V této souvislosti je pozoruhodné, že kniha vydaná k 900letému výročí Habrů na straně 44 zmiňuje náhrobek Hirše Weselého z roku 1825, což se shoduje s rokem úmrtí Neftaliho. Zajímavé je, že v některých materiálech z dvacátých a třicátých let 19.století se Hirš Wesselý skutečně objevuje, Neftali ale ve stejných materiálech chybí. Vysvětlení je nutné hledat v užívání dvojích jmen. Pro vrchnost a úřady používali Židé povinná německá jména podle dekretu Josefa II. z 12.11.1787, kdežto doma užívali židovská, v podstatě hebrejská jména. Ještě se s tímto fenoménem setkáme. V tomto konkrétním případě je pro vysvětlení třeba nahlédnout do Tóry (Starý zákon Bible). Neftali byl jedním ze synů Jákoba a jej Jákob v závěti požehnal slovy: “Neftali, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy.“ (Gn 49:21). Hirsch je německy jelen. Neftali byl tedy pro úřady Hirš, resp. Hirsch.

Maceva, neboli náhrobek, byla s pomocí odborníka na židovské hřbitovy a čtení a interpretaci židovských epitafů nalezena, celá je psána hebrejsky. Je umístěna v přední části haberského hřbitova vpravo od vchodu. Zároveň byl nalezen také hrob Rivky(Rebeky) Veselé, manželky rebe Neftaliho, zemřelé roku 1856.

K jeho synovi Alexandrovi nebyl nalezen v matrikách žádný záznam vztahující se k jeho narození nebo úmrtí, nicméně v matričních zápisech se jeho jméno nalézá – k 3.7.1816 je zaznamenáno, že byl společně se Salomonem Spitzem kmotrem Mathiase, syna Joachima Spitze a Kathariny Philipi. Obecně jsou ale záznamy z dané doby velice útržkovité a chaotické. I přesto se však životní data Alexandra podařilo zjistit - narodil se v roce 1779 a zemřel během roku 1844. O Alexandrově životě není žádných záznamů kromě jednoho – v seznamu židovských dětí pro školní výuku pro rok 1842 / 43 bylo v kolonce zaměstnání u Alexe Wesselého několikrát zapsáno Bettler, tedy žebrák (spisek jinak zmiňuje děti Simona, Betty a Elku, přičemž podle uvedených dat narození jde o Simona, Barbaru a Elisabethu).

Podle matrik narozených městečka Habry se lze ze zápisů narození jeho potomků dovodit, že Alexandr měl dvě ženy a několik dětí. Alexandr je nejstarší syn Neftaliho, možná i jediný, protože Soupisy Židů se zmiňují jen o Alexandrovi, v roce 1793 dokonce výslovně píšou, že je prvorozený. Alexandra lze jej nalézt v knize familiantů pro Habry, kde lze doplnit údaje z matrik o další fakta - že jeho rodina měla číslo 3461 (z celkového povoleného počtu 8600 židovských rodin v českém království) a v roce 1725 byla v haberském panství jeho rodina sedmnáctá. Uváděni jsou rovněž rodiče – Neftali a Rebeka Wesselý (jméno matky není shodné s manželkou Neftaliho v Soupise Židů z roku 1793), stejně jako manželka, jejíž jméno je zde Rosálie Kisch. Pozoruhodný je údaj, že pod číslem 11950 obdržel guberniální povolení k sňatku 28. května 1807, ačkoliv jeho nejstarší dítě se podle matrik narodilo už na podzim 1806, tedy o půl roku dříve (!). Ze synů (dcery se v knihách familiantů neuváděly) jsou zaznamenáni Nathan, Joachym a Joseph. 

Se svou první ženou Ludmillou Kisch z Polné (nar. 1782 – zemř. 14.12.1817), dcerou Jakoba Kische, měl Alexandr dcery Ludmillu (nar. 10.10.1806), Marii (nar. 29.7.1812) a syny Nathana (nar. 14.11.1813), patrně pojmenovaného po spoluvlastníkovi domu, a Joachima (nar. 5.7.1815). U Nathana je poznámkou uvedeno jako datum úmrtí 6.leden 1822, nicméně tato poznámka nemusí být směrodatná, jak uvedeno o dva odstavce níže.

S druhou partnerkou a později ženou, Annou Geiger ze Zbudovic (nar.1792), dcerou Simona Geigera, měl Alexandr syna Josepha (nar. 20.7.1820, podle poznámky v matrice narozených jde o nemanželské dítě), Katharinu (nar. 1.7.1822), Rosalii (nar. 27.9.1826,   zemř. 27.8.1862) a Simona (nar. 1.12.1836), pojmenovaném asi po druhém tchánovi, muzikantovi.

Zápis v  knize listin haberské synagogy (podle židlí) pro roky 1801 – 1874 na straně 167 zaznamenává, že Alexandrovi Wesselému patřilo sedadlo č.82 v mužské části synagogy a na straně 265 sedadlo č.15 v ženské části bylo vyhrazeno „nyní pro tři děti Alexandra (až) k Elisabetě Wessely“. Přesnější datace není bohužel možná.

soupise obyvatel Habrů pro roky 1844 – 1846 je zaznamenáno, že v domě č.IV. žije Alexander Wessely (nar.1779) s dětmi Nathanem (nar.1813), jeho ženou Theresií (nar.1820) a dále synové a dcery Maria (nar. patrně 1811), Joachim (nar.1815), Katharina (nar.1822), Franciska (nar.1826), Hermann (nar.1829), Rosalia (nar.1829), Elisabeth (nar.1833), Barbara (nar. 1835) a Simon (nar.1836). Alexander během roku 1844 zemřel, protože pro následující rok je uveden Nathan jako hlava rodiny (a u Alexandra je nakreslen křížek). V domě č.18 pak je zaznamenána Rebeka Wessely, (nar.1777) spolu s rodinou Israele Stranskyho.

Tyto informace jsou zajímavé z několika důvodů. Potvrzují, že v domě IV. skutečně Wesselých bydleli. Dále vyjmenovávají množství dětí, jejichž data narození se shodují s jinými zdroji, potvrzují i zřejmě obvyklou praxi, že pro jednání s úřady se jména „pokřesťanšťovala“. Je poměrně záhadou, že ani tento zdroj nepotvrzuje existenci Leopolda, ačkoliv v pozdějším období je nepopiratelná. Do jaké míry se můžeme odvážit ztotožnit Leopolda s Nathanem je otázka, faktem je, že roky narození jsou velmi blízké. Rebeka z čísla 18 (za poznámku stojí, že žije v domě označeném arabskou číslicí, tedy v „křesťanském“ domě) by věkem odpovídala druhé ženě Neftaliho, naopak o Alexanderovi získáváme jinde nenalezené datum úmrtí s udáním věku, čímž se dobereme i k roku narození.

Na druhou stranu soupis uvádí několik jmen, jinde nezaznamenaných. Za zmínku v této souvislosti stojí, že při prohlížení sčítacích operátů z roku 1869 byla nalezen v domě č.p.V u bratrů Samuela a Mosese Spitzových zápis  o vdově Kateřině Vesely, (nar.1795), povoláním nádenici, jejího syna Hermana (nar.1825), dcery Františku (nar.1826), oba nádeníci, a Barboru (nar.1835), služební děvečku. V jakém je Kateřina a její děti příbuzenském vztahu k Alexandrovi nebo Leopoldovi není známo, protože zatím se neví nic o možných sourozencích Alexandra, dětí Neftaliho a z pouhého seznamu v soupise obyvatel nelze vyvozovat žádné závěry, nicméně je velmi zajímavé, že osoby stejného jména i roku narození se vyskytují  i v již zmíněném cca o dvacet let starším soupise obyvatel Habrů.

Otázka identifikace předků je v tomto období značně složitá ať se jedná o Alexandra staršího, Nathana či Leopolda, a to jak z důvodu neúplných matrik, nejasnosti různých jmen nebo poznámek v matrikách. Ve svých vývodech jsem proto byl nucen poněkud detektivně fabulovat, na základě dedukce se snažit rekonstruovat rodinu tak, aby logicky bylo možné pokračovat z otce na syna a dále. Je možné, že se časem najdou doklady, které mé úvahy potvrdí nebo naopak opraví a uvedou na správnou míru.

Zápis o narození Leopolda tedy zatím nebyl nalezen, podle výpočtu z údajů matriky zemřelých se měl narodit v roce 1811, byl by tedy nejstarší , leč neznámý syn z prvního manželství, pokud ovšem nepřijmeme za fakt teorii o tom, že Leopold je Nathan, k čemuž nejsou sice přímé důkazy, ale několik indicií tomuto nasvědčujících ano. Například absence jména Leopold mezi syny v knize familiantů, stejně jako v již uváděném soupise obyvatel Habrů. V obou případech musel již být Leopold na světě, ani v jednom případě ale není uveden. 

Jiný zdroj – operát sčítání lidu z roku 1869, který vyplňoval osobně Leopold, uvádí rok narození 1829. Pak by to znamenalo, že jeho starší bratři zemřeli v mladém věku a on se „stal“ prvorozeným. V každém případě, jestli je teorie o přímé posloupnosti správná, pak Leopold Wessely, narozený v roce 1811, 1813 nebo 1829, je vnukem Neftaliho. Teorii opírám nejen o skutečnost, že žádný jiný vhodný kandidát na stejné místo v rodové linii nebyl nalezen, ale především o tehdejší císařská nařízení, především familiantský zákon, podle kterého se směl ženit pouze prvorozený syn. Další synové museli zůstat svobodní nebo se přestěhovat do jiného místa. 

Leopold zemřel 10. října 1882 v Habrech, v domě č.116, okr. Havlíčkův Brod.

U Leopoldovy ženy Rosalia, rozená Smieldl (variantně Schmiedl, případně Schmied) mám také dva údaje o roku narození.  Buď se narodila v roce 1821, jak vyplývá z údajů haberské matriky zemřelých, nebo se podle již zmíněného sčítacího operátu Rosi narodila až v roce 1835. Zemřela 17. února 1883 v Habrech. Leopold i Rosalia mají hroby na židovském hřbitově v Habrech.

Leopold a Rosi měli zřejmě čtyři děti (víc nebylo zjištěno), syny Alexandera a již zmíněného Salomona (nar. 4.7.1856 ‑ zemř. 25.3.1935), dceru Alžbětu (nar.1857) a posledního syna Joachyma (nar.1859).  Bádání bylo zaměřeno primárně na rodinu Alexandera. Je zajímavé i když ne neobvyklé, že Leopold uvádí při sčítání lidu jména svých synů odlišná od oficiální podoby. U Alexandera se uvádí „Simon, recte Alexander“ neboli „Simon, správně Alexander“, jako další syn je uveden Moses (nar.1855), přičemž v kolonce je přeškrtáno jméno Salamon. U Joachyma je stejným způsobem přeškrtáno jméno Josef. Úřady si patrně vyžádaly oficiální stanovisko, protože k operátu jsou přiloženy dva lístečky s pečetí Bezirks Matriken Führung Der ILST Habern o narození prvních dvou synů – Alexandera (23.3.1853) a Mosese (4.8.1855). 

Alexandrova první žena byla Emílie Weinbergerová z Rašovic u Uhlířských Janovic  (3.1.1851 - 6.7.1892), dcera Josepha Weinbergera,  sklářského mistra, jak je uvedeno v matrice, a Josephy Pam. Svatbu měli v synagoze v Uhlířských Janovicích a Alexander se do Rašovic přiženil. Měli spolu Arnoštku neboli Ernestinu (31.3.1880 - 2.6.1914), Marii (19.6.1881 - 14.12.1932), Josefinu (24.11.1882 - 24.2.1883), Josefa (31.1.1884 - 30.4.1967), Bertu (26.6.1885 - 6.6.1942), Bedřišku (16.1.1887 - 4.7.1943), Annu (21.11.1888 - 14.4.1952) a Irmu (2.3.1890 - 5.9.1978). 

Emílie zemřela v 41 letech na horečku omladnic a byla pohřbena na židovském hřbitově v Uhlířských Janovicích. Hřbitov dnes v podstatě neexistuje, byl zlikvidován v druhé polovině 80.let místní samosprávou ve spolupráci s Židovskou náboženskou obcí. (foto ze čtyřicátých let; současný stav) Zbyl pouze pietní parčík na jeho místě s jediným náhrobkem, který na nové porcelánové desce suše konstatuje: "Na paměť Židů zahynulých za druhé světové války // Židovské osídlení vzniklo před r.1686. Hřbitov byl založen r.1833. Židovská náboženská obec zanikla r.1940."

Druhá žena se jmenovala Emma nebo Emilie Picková (12.5.1871 - 20.5.1895), pocházela z Frýdnavy u Haber a byla dcerou Ignatze Picka, obchodníka, a Babette Fried. S Emmou měl Alexander dceru Růženu (13.2.1894 - 10.6.1942). Emmu si Alexander přivedl do Rašovic. Emma zemřela na selhání ledvin 20.5.1895 ve Frýdnavě, patrně při návštěvě u rodičů.

Poslední ženou byla Cecílie Wohryzková (22.8.1867 - 5.8.1929) z Heřmanova Městce, dceru Šalomona Wohryzka a Marie Richter. To již Alexander bydlel v Tupadlech u Čáslavi. S Cecílií měl  sedm dětí - Emílii (23.5.1897 - 15.12.1943), Elišku (13.9.1898 - 6.11.1944), Karla (20.4.1900 - 29.6.1942),Zdenu (4.7.1901 - 17.5.1942), Františka (7.11.1903 - 12.5.1967), Bedřicha (20.7.1906 - 25.3.1970) a nejmladší Vlastu (1.7.1908 - 22.9.1942).

Alexander prodělal někdy v roce 1920 mozkovou příhodu. Léčen byl doma s pomocí rodinného lékaře, který jej i následně rehabilitoval. Poté Alexander Veselý z Tupadel odchází kolem roku 1922 do Mladé Boleslavi. 

Alexander, obchodník, nájemce dvora a majitel realit, umírá na mozkovou mrtvici (parte naproti tomu hovoří o ochrnutí srdce) v pondělí 8. listopadu 1926 ve věku 74 let v Mladé Boleslavi. Pohřben byl o dva dny později na židovském hřbitově v Mladé Boleslavi a pohřební průvod šel pěšky za vozem z Palackého ulice přes Staré město. Alexandrova třetí žena  trpěla  silnou cukrovkou (léčila ji žloutkem v černé kávě, protože inzulín nebyl), pochod v smutečním průvodu musel být velmi vysilující. V důsledku komplikací vyplývajících z cukrovky jí byla později amputována noha v kotníku, ještě později pod kolenem a pak ještě jednou. Zemřela necelé 3 roky po Alexandrovi, 5. srpna 1928 v Mladé Boleslavi, dva týdny před svými 63. narozeninami. Je pohřbena s Alexandrem v hrobě na  mladoboleslavském židovském hřbitově. Nedaleko mají hrob i některé z Alexandrových dětí , případně jejich příbuzní.

Alexander Veselý měl tři ženy a šestnáct dětí  (kromě Josefiny všechny se dožily dospělosti, nejstarší dcera Arnoštka zemřela třicetičtyřletá). Dvě manželky přežil, stejně jako svou nejstarší dceru.  

 

Tolik historie jednoho obyčejného rodu žijícího v Čechách po staletí.  A epilog?

Na počátku druhé světové války v roce 1939 žilo 76 Alexandrových potomků, jejich manželů, manželek (tehdejších nebo budoucích) a jejich dětí. Z tohoto počtu zahynulo v nacistických plynových komorách koncentračních táborů 8 dětí, 9 zeťů, 20 vnoučat a 6 pravnoučat. Celkem tedy 43 příbuzných, více jak polovina rodiny.

I to je důvod, proč se tímto rodem zabývám tak detailně.

 Děti Alexandra Veselého

 Schematické tabulky příbuznosti

 Graf rozrodu rodiny

Návrat na Genealogii.

Návrat na Hlavní stránku